Na první poválečné výroční schůzi v roce 1947 byla dobře hodnocena oživená činnost odboru, který měl v té době 251 členů. Odbor dostal do vlastnictví hrad Valdštejn, bylo jednáno o navrácení rozhledny na Kopanině, používané armádou, a o získání hradu Rotštejna. V rámci propagace vydal odbor sadu nálepek s motivy Českého ráje a instaloval velkou plastickou mapu na turnovské náměstí. Ve stejném roce se odbor rozloučil s dlouholetým značkařem JUDr A. Pařízkem.
Rok 1945 znamenal i obnovení Sokola a Junáka v Turnově. Obě organizace upoutaly svojí přitažlivou činností především mladou generaci, kterou získali do svých řad. Zatímco Junák navazoval na svoji tradičně romanticky zaměřenou aktivitu, v Sokole bylo cvičení v tělocvičně a na hřišti doplňováno novou přitažlivou formou – pobytem v přírodě. Jádro této činnosti se koncentrovalo v dorosteneckých složkách pod vedením zkušených cvičitelů V. Šípa a K. Nováka.
Po únoru 1948 byl KČT včleněn do „obrozeného“ Sokola a klub se tak stal jedním z odborů tělovýchovné jednoty v rámci sjednocené tělovýchovy.
Tábornickým vystoupením na všesokolském sletě v roce 1948 dorostenci reprezentovali odbor na veřejnosti. Při pracovních schůzkách, výletech a na stanových táborech pořádaných tehdy v okolí Turnova získávali cenné zkušenosti mladí cvičitelé, kteří v příštích letech sehráli významnou úlohu při pokračování činnosti „pobytu v přírodě“ v Libereckém kraji.
Násilné přerušení činnosti Sokola a Junáka v roce 1949 a sloučení všech tělovýchovných a turistických složek do sjednocené tělovýchovy, zprvu do obrozeného Sokola, později do Dobrovolné sportovní organizace Jiskra a Slavoj, znamenalo ztížení organizační práce.
Za cenu značného úsilí nové generace cvičitelů se však podařilo postupně podchytit širokou základnu mládeže a činnost výletovou a tábornickou s výraznými, v tehdejší době zdůrazňovanými brannými prvky, rozvinout do pravidelné celoroční práce s vyvrcholením na letním stanovém táboře. Nejen mládež, ale i členstvo přeneslo v té době těžiště své práce do přírody a uspořádalo svůj první stanový tábor v roce 1949 u přehrady v Pastvinách.
V roce 1952 se podařilo získat chatu Bosna v Pasekách nad Jizerou, která po postupné přestavbě slouží mnoha generacím jako výcvikové středisko. Práce pobytu v přírodě se rozšířila o další formy – vodní turistiku, „Pleskotské hry“ s romantickým zaměřením a o výkonnostně náročné puťáky pod slovenských horách.
V první polovině 50. let pracovaly vedle sebe dvě skupiny – skupina bývalého KČT jako turistický oddíl s obětavými pracovníky JUDr. A. Dymešem, J. Kobosilem, E. Hejdukem a značkařem V. Havlem a skupina pobytu v přírodě reprezentovaná mladšími, ale zkušenými cvičiteli a početnou základnou mládeže.
V roce 1957 došlo k organizačním spojení obou seskupení pod Turistickým odborem TJ Turnov – předsedou se stal Ing. arch. M. Ulmann, vedoucím cvičitelského sboru prof. L. Smutný a značkařem P. Tomáš.
V následujících letech se rozšířila činnost mládeže (pracuje 7 družstev), práce členstva se organizovala ve 3 generačních skupinách, část členů přešla na výkonnostní 50 a 100 km pochody, zimní lyžařské dálkové jízdy, vysokohorskou turistiku, orientační závody a po uvolnění hranic na zájezdy do zahraničních velehor.
V roce 1959 zorganizoval odbor ve spolupráci s odborem turistiky TJ Lokomotiva, jehož členstvo tvořili převážně bývalí Junáci, v Pleskotech „Sraz turistů Libereckého kraje“. Rozvíjelo se plnění zápočtových cest a sportovní klasifikace. Prof. L. Smutný se stal nositelem titulu mistr turistiky. Pravidelnou se stala v zimním období přednášková činnost, značkařské soboty na jaře a dobře navštěvované výroční schůze s bohatým společenským programem.
V období 1965 – 1970 dominovala aktivita seskupení mládeže „Modrý kruh“ s výraznými prvky romantiky a kultu přírody, založeného Ing. B. Slavíkem a prof. K. Zakouřilem.
Rok 1967 znamenal pro odbor těžkou nenahraditelnou ztrátu. Sedm nejlepších cvičitelů a obětavých činovníků zahynulo v lavině při výcviku ve Vysokých Tatrách.
