V roce 2018 se podařilo s použitím fotografií z výstavy Najdi svého dědečka a za pomoci mnoha bývalých i současných členů a příznivců odboru uspořádat knihu, která mapuje významnou část historie odboru, léta 1945 – 1989.
Vpravdě detektivní práce vedla ke shromáždění několika tisíc fotografií a desítek kronik, deníků, zápisků a jiných památek, jež společně sestavily unikátní mozaiku vzpomínek konkrétních osob, které tu pestrou historii tvořili.
Na knize se alespoň střípkem podílelo přes šedesát lidí.
Křest knihy, který byl příležitostí k setkání mnoha generací, se konal v sokolovně za účasti asi sto osmdesáti lidí.
Potěšilo nás, že kniha vyvolala příznivé ohlasy, o které se s vámi chceme podělit (zvláštní pozornost zaslouží pocity mladé generace, která dobu popisovanou v knize nezažila).
Těší nás, že jsme stihli udělat malou radost i těm, kteří nás od té doby bohužel už opustili.
Knihu jsem dostal v pořádku, peníze odeslal a tak ještě jednou veliké díky za vše, hlavně autorům a Vám všem za práci, kterou jste pro nás pamětníky a celou turnovskou veřejnost udělali. Díky.
Luděk Hladký
Moc děkuji, už se tím fantastickým dílem prokousávám a smekám pomyslný klobouk!
J. Jakubec, kronikář obce Karlovice
Milá Jano a Míšo, gratuluji Vám k velmi zdařilé a krásné publikaci, kterou jste v krátkém čase stvořili. Je to nádherná vzpomínka a památka na hezká léta, která jsme strávili od roku 1969 v Turnově a České ráji. V knize jsme našli fotky nejen všech pěti členů naší rodiny, nehledě ke spoustě známých tváří, s nimiž jsme podnikali mnohé společné akce. Oceňuji také, že jste použili většinu mých poznámek k tématice. Díky a ať se Vám i všem spolupracovníkům a dalším dobrým duším daří!
Mirek Houba senior
Ahoj, dnes jsem dočetla krásnou Knihu – krásnou obsahem, krásnou fotografiemi, krásnou formátem, krásnou myšlenkou dát ji dohromady, krásnou celým zpracováním, zkrátka krásnou vším. Děkuji za chvíle, které jsem příležitostným čtením a prohlížením fotografií strávila nad Knihou. Úmyslně jsem nespěchala, abych si Knihu „užila“. Uvědomila jsem si více věcí, třeba to, jak mě náš spolek ovlivnil v dalším životě, jaká dobrodružství jsem díky všem kamarádům prožila, jak pevná byla vzniklá přátelství, která často přetrvávají dodnes. Pochopila jsem, jak je toto poselství předáváno generaci od generace až do současnosti. To nakonec vyjadřuje i závěr Knihy – kočárky a malé děti, budoucnost. Moc děkuji, že jste Knize a nám všem pamětníkům připravili tak pěkné chvíle. Přiznávám, že si asi nedovedu představit tu obrovskou práci při přípravě Knihy, ale myslím, že vaše snaha, váš čas a úsilí stály za to! Moc a moc děkujeme.
Jana a Jíra Kadečkovi
Čavík, po krásném zážitku ze křtu knihy, smekám všechny klobouky, které jsem kdy měla nebo budu mít. Knížku jsem si poctivě donesla domů na kopec na zádech a za více než 2 hodiny jsem ji prolistovala. Je dokonalá, i slzička ukápla. Jsem ráda, že jsem alespoň malou kostičkou tohoto dění, vybavilo mě to pro život a myslím si, že i naše děti. DÍKY!!!!!
Iva Müllerová
Pozdrav z Ostravy! Zdravíme do Liberce Vás oba a chceme s Mankou vyjádřit obdiv nad touto knihou. Je to krásné se probírat všemi fotkami a povídáním, vzpomínat na hezké časy. Bohužel na křest jsme nedorazili, ale knihu nám přivezla Jana Jiskrová. Tak je často v permanenci. Chceme poděkovat Tobě i Michalovi za perfektní práci!!! Zároveň posíláme srdečný pozdrav s přáním pevného zdraví a mějte pohodové dny!
Miloš a Manka Salomonovi
Chtěl bych touto cestou poděkovat Janě a Michalovi za jejich obrovský a přínosný výkon! Vidět v neděli tolik lidí (180, to jsem opravdu nečekal!) nadšených, zaujatých, hovořících a celkově si užívajících toto výjimečné odpoledne. Už jenom kvůli tomu stálo za to tu knihu udělat. A rozradostněné a dojímající se tváře zasloužilých členů toho byly určitě dokladem a jistým pocitem, že to bylo správné rozhodnutí, knihu vydat! Musím se přiznat, že jsem nejdříve nebyl z knihy příliš nadšen, při jejím projednávání. Večer však, když jsem knihu procházel, pocítil jsem, že jsem se mýlil! Ta KNIHA je opravdu úžasné dílo, nejen svým vzhledem, ale i obsahem. Především však tím, že jste dokázali ukázat celou tu naši pospolitost, ten vztah k naší myšlence turistiky a Sokola. To, že náš oddíl tu byl a plynule přešel do toho, že tu je. Z knihy se myslím dá pocítit to, co jsme trošku hledali na minulé schůzi – ten vztah, hrdost na to, čeho jsme součástí! Díky Vám za to! Mějte všichni krásné dny.
Tomáš Tomsa ml.
Ahoj, tak jsme obdrželi knihu Slunko vyhouplo se nad horu. Moc se Vám povedla, děkujeme. Bohužel jsme se nezúčastnili křtu, ale byli jsme informováni naší Lenkou i ostatními z party, že se to moc povedlo. Ještě jednou dík. P. S. Vrátila jsem se do mého mládí
Monika a Milan Vrabcovi
Nazdar Jano, děkuji za krásnou publikaci a velice příjemné odpoledne. V knize jsem poznal některé další osoby z doby, kdy jsem aktivně provozoval turistiku. Postupně bych Ti napsal stránku a upřesnil osoby na fotografiích.
Zdeněk Peroutka
Ahoj autoři, jelikož ve čtvrtek nebudu na schůzi, tak to vyřídím takto. V neděli večer jsem si říkala po příchodu domů, že jediné co chci je spát, ALE nedalo mi to a otevřela jsem knihu s tím, že si ji pouze v rychlosti prolistuji. Celé listování trvalo zhruba dvě hodiny, kdy jsem se od ní musela odtrhnout. Tímto Vám chci moc poděkovat za tu práci a úsilí, co jste do ní vložili, je to vážně úžasné dílo. Nečekala jsem, že na mě bude mít takový účinek a asi to neumím správně vyjádřit, ale vypůjčím si to od Tomáše, je to hrdost na to, čeho jsme součástí. Takže ještě jednou velké díky, že tahle kniha vznikla! Tak na další akci.
Eva Plívová
Ahoj Jano, moc bych Vám chtěla poděkovat a pochválit knihu. Ze začátku jsem měla pocit, že mi to jako mladý generaci bude k ničemu, fotky lidí, který ani často neznám a nakonec mě to dost zasáhlo a dojalo. Došlo mi, jak jsem hrdá, že toho jsme součástí, že jsme byli např. na Fatře, kde už před skoro sto lety byli z turistiky taky. Díky za to. Napadlo mě, že pokud Vám zbylo hodně neprodaných knih, že by šlo je prodávat v Muzeu, kde je teď i horolezecká výstava, třeba by to někoho zajímalo. Díky, měj se.
Kačka Tomsová
Ahoj kamarádi, večer jsem si trošku stihla prohlédnout knížku. Moc vám chci poděkovat – je opravdu nádherná. Líbila se mi na první pohled – velmi vkusná obálka a celé provedení opravdu na úrovni. Fakt klobouk dolů. Díky moc. Máte můj obdiv. A ještě bych ráda poděkovala všem organizátorům včerejšího odpoledne. Moc jsem si to užila. A budu na to dlouho vzpomínat. Prosím, předejte mé díky ostatním. Mějte se krásně.
Lea Tomsová
Sokolské souzvuky (listopad 2019) Slunko vyhouplo se nad horu….
Je 13. listopadu a na naprosto modrém blankytu oblohy se vesele odrážejí barvy sokolské vlajky nad turnovskou sokolovnou. Scházejí se tu lidé nejrůznějšího stáří – a ti všichni mají nějaký vztah k sokolským osadám, táborům, puťákům i exponovaným zájezdům mimo hranice republiky.
Dnes se tu bude křtít obsáhlá publikace, sestavená členy turnovského oddílu turistiky Janou Mejzrovou a Michalem Kučerou. Název publikace nebyl zvolen náhodou, píseň „Slunko vyhouplo se nad horu“ zní dodnes na sokolských táborech, puťácích, znají ji mladí i dříve narození, vesele se rozléhá na lesních cestách, na svazích hor, u táborových ohňů a všude, kde se scházejí milovníci přírody, romantiky a táboření.
Kniha mapuje činnost dnešního turistického oddílu Sokola Turnov, od jeho počátků činnosti pobytu v přírodě sokolského žactva, dorostu, členstva i rodičů a prarodičů s dětmi, až po dnešní turistickou organizaci.
Pro nás, kteří jsme s turnovským pobytem v přírodě začínali, je to kniha vzpomínek – vzpomínek na akce, události a lidi, z nichž někteří už dávno nejsou mezi námi. Opakuje hodně stejných jmen – důkaz, že se v oddíle angažují stále stejní lidé, stejné rodiny.
Autoři knihy posbírali asi šest tisíc fotografií, skoro tři tisíce jich nechali vyretušovat a většinu z nich použili jednak na výstavě, která se konala v turnovském muzeu na jaře, jednak právě na stránkách této knihy. Na některých fotografiích jsou zachyceni i lidé, které jsme vůbec nepoznali – kniha začíná událostmi bezprostředně po válce, zahrnuje celá další léta až do roku 1989, další události čekají teprve na zpracování. I tak je však kniha nesmírně obsáhlá. Má 526 stránek a je složena ze vzpomínek, kronik, deníků, zápisků, ústního vyprávění a fotografií. Pokřtil ji nestarší člen odboru, devadesátiletý a stále čilý bratr Barchánek. Byl také prvním, kdo knihu dostal darem – snesla se k němu po laně od stropu tělocvičny. Po slavnostním křtu následovalo společné zpívání – a zpívala se, jak jinak, „Tábornická“, po které byla kniha pojmenována. Dále už byla v podstatě obecná zábava, hloučky mladých i dříve narozených postávaly a posedávaly, živá diskuze nenechala nikoho na pochybách, že se tu sešli přátelé, bratři a sestry, kteří společně prožili kus krásného společného života.
Jarina Žitná, Sokol Liberec I.
